PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další kvarteto kapel, vylovené z mého osobního oceánu došlých kotoučů. V první řadě si zablbneme s pohádkovým metalem společně s CRUADALACH, dále nás čeká několik nasraných nu-metalových póz od brněnských OVERHYPE, do chmurných světů se nás budou snažit dostat gotici z GREEDY INVALID a nakonec tu máme jednu poctivou grindovou jízdu ze severu – OPITZ.
CRUADALACH - V rytmu staré krve
Třískladbové promo folk-pagan metalové taškařice CRUADALACH dává naději české metalové scéně na novou a méně tradičně znějící metalovou kapelu. Středověký odér hospodských odrhovaček z dávné krčmy, kde třeskají korbely ctnostných velmožů, je rozkročen někde mezi tuzemskou pohádkovou historií a skotskou revoltou (to zřejmě ty dudy). Svoji špetku si najdou i vyznavači gotiky a doom metalu, nicméně nečekejte tklivou zadumanost. CRUADALACH jsou celkem rozjuchaným spolkem a i v celkovém zvuku kapely si hravé smyčce a skotské dudy usurpují místo poněkud potlačených kytar. V sestavě naleznete lidi z kapel SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, HYPERBOREAN DESIRE a mnohých jiných - to však ještě není zárukou kvality. Největším mínusem nahrávky je nedotažená zvuková produkce současného materiálu a hlavně pak zpěv. Jeník Vrobel je poměrně silný v extrémních metalových polohách, jakmile však dojde na melodické vokály, které mají na CD majoritní podíl, tak jeho hlasem doslova zmítá slyšitelná intonační nejistota. U hospodsky znějících vyřvávaček má tento nešvar určitý půvab, nicméně kdekoliv jinde vokál sráží skladby o několik tříd, zpěv se stává karikaturou sebe sama, dostává se do podivné křečovitosti a topornosti. Doporučuji urychleně vyhledat učitele zpěvu a kultivovat, kultivovat, kultivovat, ono to tam možná někde je… Ony pěvecké nápady tu v intencích žánru jsou celkem zajímavé, ale realizace opravdu kulhá. CRAUDALACH se prozatím profilují jako slibná kapela do budoucna, která v tuzemských vodách může být vedle SSOGE vyhledávaným kovovým unikátem, v současné době je však čeká ještě mnoho mravenčí práce...
(4 /10)
OVERHYPE - Hardly Manageable Drug
Doufám, že mi východ naší krásné země promine, ale Morava mi vždy přišla trochu hudebně zpožděnější oproti Čechám. Na západě u nás v roce 2009 vznikaly první kopírky metalcorových a deathcorových zámořských dravých štik a v Brně teprve začínali OVERHYPE ve studiu stvrzovat milostný vztah k LIMP BIZKIT. Lze vysledovat jeden fakt, naše hudební scéna je oproti té světové zpožděná minimálně o tři roky, moravská část má však skluz ještě o nějaký ten pátek delší. Otázka, proč v roce 2009 natočit materiál, který je silně poplatný trendu, který kulminoval před více jak osmi lety, se prostě jednoduše sama nabízí. Jak jsem již naznačil, OVERHYPE hrají nu-metal a k LIMP BIZKIT mají hudebně opravdu mnohem blíž, než by se slušelo a patřilo. Mnoho z tohoto okatě křiklavému vztahu lze připočíst vokalistovi Calwimu, na němž je znát, že má Freda Dursta přečteného od A do Z. Současně však musím dodat, že to co OVERHYPE dělají, dělají dobře. Pokud se odprostím od zoufalé nepůvodnosti díla, vidím a hlavně slyším velmi dobře zaranžovanou hudbu, jejíž produkce samozřejmě nedosahuje vzorů, i tak lze ale říci, že se jedná o první nu-metalovou ligu u nás. Hutné kytary kombinované se smyčkově aranžovanými vybrnkávačkami, chytlavě dělaná melodika, funkční hopsavá rytmika, vokál na pomezí recitace, rapu, řvaní a melodického zpěvu, struktura skladeb jako přes kopírák od své zahraniční ikony. To vše OVERHYPE zvládají minimálně na chvalitebnou a je v tom velká výhoda i prokletí této nahrávky současně. Vzhledem k tomu, že jde o první významnější materiál mladé kapely, lze přimhouřit oči, pokud i další studiový počin bude postrádat vlastní invenci, bude nutné být mnohem přísnější.
(5.5 /10)
GREEDY INVALID - Anna
O tom, že u nás gotický rock říznutý doom metalem zdaleka ještě nevymřel, se snaží přesvědčit ostravský kvintet GREEDY INVALID. Na svém aktuálním albu je pojímán touhou oživit kdysi silné moravské království trudnomyslných kapel. Klávesově košaté a pozvolna plynoucí skladby nám však nabízejí již jen stokrát převařenou historii hutných kytar a tklivých melodií, bohužel bez TIAMATovské hitovosti. Trochu zamrzí zvuk a to hlavně u kytar, které jsou plošší, než by měly být, nenasycené, hladové, často tak jsou odsouzeny jen pro to, aby dělaly rozostřené roští tam někde vzadu. Jsem přesvědčen, že pokud by se stejným dílem rozmělnila pozornost mezi obal a obsah, mohlo dopadnout to nejdůležitější, tedy hudba a její zvuk zcela jinak a o poznání lépe. Takto na mne z graficky velmi povedené krabičky zírá několik zaměnitelných nevýrazných skladeb, které mají největší sílu hlavně v pěveckých linkách. Nejsilnější titulní skladba „Anna“ sice poukazuje na skutečnost, že kapela dokáže vyplodit i silnější skladby, v koloritu ostatních se však nedokážu ubránit dojmu, že jde spíše o náhodu, než o pravidlo.
(4 / 10)
http://bandzone.cz/greedyinvalid
OPITZ - Globální orgie - Striktní protokol
Mostecká grindcorá poctivost vydala minulý rok minialbum, do kterého je na ploše necelých dvaceti minut nacpáno dvacet krátkých úderných tracků ze staré školy. Zvukové opracování, ze kterého výrazně vyčuhuje stále klepající rytmičák, ukrývá přímočarý tah na branku, celou řadu nehudebních osvěžovaček, ze kterých nejpovedenějšími jsou filmové špeky z Majora Zemana. Pokud jsem zmínil zvukovou stránku, je třeba konstatovat, že jde o zdaleka nedotaženější materiál skupiny, to lze jednoznačně říci i o stránce aranžérské. Sympatický závan oldschool hardcore a stejně tak i výraznější melodická stránka dělají album barevnější a v rámci žánru zajímavější. Jinak jde samozřejmě o grindcore jak řemen, který ťapká v těch nejlepších tuzemských šlépějích žánru. Death metalové pamětníky jistě potěší cover „Soon To Be Dead“ z alba „Like An Ever Flowing Stream“ od DISMEMBER, který bohužel od přepisovatelů neobsahuje žádnou výraznější vlastní invenci. Po formální stránce jeden z těch povedenějších počinů tuzemské brusičské scény.
(6 / 10)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.